Dnes už legendární moped Babetta se startuje šlápnutím do pedálů a jeho nejvyšší rychlost nepřesáhne čtyřicet kilometrů v hodině. Jejich majitelům se přezdívalo cyklisté - babetisté. V osmdesátých letech byla babetta přesto velmi oblíbená. Libor Vávra s Romanem Havelkou a třemi dalšími kamarády z okolí Bystřice nad Pernštejnem mají tyto mopedy v oblibě i dnes a věří jim natolik, že na nich nedávno projeli Ukrajinu a část Polska.
Cesta to byla téměř spontánní. Jen s mapou a tím nejnutnějším, co se vešlo do košů s náhradními díly za zadní sedačkou. „Do koše si dá člověk nějaké oblečení, svoji hygienickou potřebu a možná spacák,“ popisuje zavazadlový prostor mopedu Libor Vávra.
Babetty statečně překonávaly i horské úseky a stoupání. Například na cestě do Koločavy. Dvanáctikilometrové stoupání by nejslavnější obyvatel této vsi Nikola Šuhaj loupežník možná zvládl rychleji i pěšky. Na babettách to trvalo pět hodin.
Cesta byla náročná, přesto plánují přátelé z Vysočiny další
Díry na silnici, zima ani déšť ale nadšence nezastavily. Pro Romana Havelku byla hlavním cílem cesty návštěva vyhlazovacího tábora v Osvětimi. „Moje celá rodina tam zůstala. Jako jediná přežila babička,“ říká Roman Havelka.
Parta kamarádů i jejich stroje cestu dlouhou téměř dva tisíce kilometrů úspěšně zvládli. Už teď přemýšlí, že příští rok vyveze své stroje do Skandinávie nebo do Ruska.
Adrenalinovou cestu má za sebou parta pěti kamarádů z Vysočiny. Na mopedech Babetta projeli Tatry, Ukrajinu a navštívili památník holocaustu v Osvětimi. Na legendárních strojích, které jedou maximální rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině, ujeli nadšenci za jedenáct dnů téměř dva tisíce kilometrů.
