Bělolanýž obecný roste z velké části pod zemí, a zvířata láká stejně specifickou vůní jako pravé lanýže. Najít tuto houbu proto není ani pro zkušeného houbaře jednoduché. „Sbírání lanýžů je zajímavé právě v tom, že se musí přijít na lokalitu ve správnou dobu,“ říká botanik a mykolog Radomír Němec. Kromě chrobáků chutná houba i divokým prasatům. Právě půda rozrytá od prasat je jedním z vodítek pro houbaře, kde lanýže najít.
Stejně jako pravé lanýže je i bělolanýž obecný kulinářskou specialitou. „Má příjemnou chuť s jemným aroma. Houba se může tepelně upravovat i jíst za syrova,“ říká Radomír Němec. Používá se například jako koření v malém množství do polévek a omáček. Je třeba ho ale zpracovat za čerstva, skladováním ztrácí chuť i vůni.
Občas nad povrch země vykukuje část bílé aromatické houby. Na první pohled vypadá podobně jako nevábně vonící hadovka smrdutá. I na té si ale houbaři mohou pochutnat. „Hadovka smrdutá ve stadiu vajíčka může připomínat lanýže. V tomto stavu je i tato houba jedlá,“ vysvětluje Radomír Němec.
Na Znojemsku roste na patnáct set druhů hub. Houbaři si jen musí zvyknout na to, sbírat i ty neobvyklé. Třeba stroček kadeřavý je mnohem lépe stravitelný, než jeho příbuzná liška obecná, kterou sbírají téměř všichni.
Kdo by ale v těchto dnech vyrazil na jih Moravy na hříbky, má smůlu. Ty pravé rostou podle mykologa hlavně na Vysočině a na jihu Čech.
V lesích na Znojemsku mohou houbaři najít bělolanýž obecný. Jde o houbu příbuznou pravým lanýžům, které rostou hlavně ve Středomoří. Na jihu Moravy je podle mykologů podhoubí více druhů lanýžů, najít je je ovšem pro houbaře vzácnost.
